Jednu z takových škod jsme řešili před nedávnem a týkala se stavebnictví. Česká firma byla součástí poměrně komplikovaného řetězce dodavatelů, kteří se podíleli na výstavbě hal v zahraničí. Ty byly určeny pro uskladnění výrobků, jež vyžadovaly speciální zacházení a zároveň požadovaly zvýšené nároky na zabezpečení prostor, a to zejména pro vyloučení úniků chemikálií a kontaminace spodních vod. Projekt zdárně pokračoval až do fáze, kdy bylo potřeba zhotovit vývrty do betonové podlahy pro ukotvení skladovacích systémů.
Česká houževnatost
Často se říká, že my Češi si snažíme práci ulehčit a leccos obejít. V tomto případě však pracovník české firmy zabral do té míry, že vývrty v betonové podlaze byly cca třikrát hlubší, než vyžadovala dokumentace. V tu chvíli nastala na staveništi panika. Špatně provedená plocha byla obrovská – vývrty poškodily i speciální geomembránu. Projekt měl pevně stanovený plán výstavby, který nebylo možno prodloužit, neboť se na něj čerpala státní dotace, zároveň nesměla vzniknout absolutně žádná pochybnost, že by (byť potenciálně v budoucnu) mohlo dojít k jakémukoliv ohrožení životního prostředí. Začala se shromažďovat data, kdo všechno a jakým způsobem byl do této fáze projektu zapojen, nakolik byly předány potřebné informace či kdo a jak měl případně vykonávat dozor. Intenzivně se hledaly nejvhodnější postupy opravy a řešilo se, kolik to bude stát a především, kdo to zaplatí. Už z předběžných vyčíslení věcných a potenciálních následných finančních škod bylo zřejmé, že pojistná částka české firmy je naprosto nedostačující. Komunikace zpočátku probíhala mezi jednotlivými články subdodavatelského řetězce a jejich makléři, pojišťovnami, právníky atd., což trvalo několik měsíců. Situace dospěla do té míry, že bylo z iniciativy pojišťovny jednoho z hlavních dodavatelů rozhodnuto o bezodkladném svolání schůzky v Kolíně nad Rýnem.
Ti nejlepší ve svém oboru
Od pojišťovny jsme dostali plnou důvěru a pověření k jejímu zastoupení na této schůzce. Začali jsme rychle řešit dopravu, ubytování… a následně zpožděný let a cestu Kolínem. Noc tak byla docela krátká. Zato jednání následující den bylo dlouhé. U jednoho stolu se nás sešlo patnáct, a to ze tří států, za CONTIN jsem byla sama. Snažím se rychle zorientovat, kdo vlastně dorazil a koho zastupuje. Mimo jiné mám tu čest se špičkovými evropskými loss adjustery, držiteli oprávnění ELAE evropské federace FUEDI.
Hledání kompromisu v několika jazycích
Hlavou vám jdou myšlenky: jestliže by jediným viníkem měla být česká firma, proč by tolik lidí obětovalo svůj čas, aby se společně posadili ke stolu, když by stačilo poslat fakturu? Rychle pochopíte, že zde půjde o vyjednávání, jak najít z této „šlamastyky“ cestu ven, která bude aspoň trochu únosná pro všechny zúčastněné. A tak vyjednáváte střídavě německy, anglicky i španělsky a modlíte se, aby se toho „v překladu moc neztratilo“. Zároveň víte, že se bez svolení pojišťovny, kterou zastupujete, nemůžete k ničemu zavázat. Po několika hodinách jednání se dospěje k závěru, že je každý ze zúčastněných (byť nikdo jakoukoli odpovědnost za způsobenou škodu neuznává) připraven něco obětovat ze svých nároků, popř. se podílet na úhradě vzniklé škody v zájmu uzavření záležitosti, a že podíl české společnosti na způsobené škodě již nemá být plných 100 procent. Po zpáteční neméně komplikované cestě, kdy vás čeká noc ještě kratší než ta předchozí, dorazíte do práce a jdete chystat podrobnou závěrečnou zprávu pro pojišťovnu.
Nekončící příběh
Tím máte danou záležitost za uzavřenou. Následně se však dozvíte, že pojišťovna vyhodnotí jednání pojištěného při realizaci zakázky jako natolik hrubé porušení jeho povinností, že se rozhodne přikročit ke krácení, což už tak nedostatečný limit pojistného plnění ještě sníží. Na vás je tuto nemilou zprávu postupně předat jednomu po druhém dalším zúčastněným. Začíná se opět roztáčet nekonečné komunikační kolečko, kdy je rozhodnuto o svolání nové schůzky zase v Německu, kde si zopakujete pozici zástupce pojišťovny. Tentokrát je nás na jednání už dvacet pět a na všech je znát touha mít tuto záležitost konečně z krku. Cesta k řešení se nehledá snadno ani rychle. Poškozený nakonec podstatně snižuje nároky na náhradu vzniklé škody a o její úhradu se mají podělit tři subjekty. V tu chvíli pojišťovna projeví velkorysost a zvedá původně avizovanou částku, kterou je ochotna uhradit. Situace začíná vypadat nadějně. Poté ovšem nastává několikaměsíční fáze vyjednávání o podobě a obsahu dohody o narovnání, kdy opět fungujete jako prostředník mezi jednotlivými subjekty, tlumočíte stanoviska, objasňujete a vysvětlujete, a hlavně trnete, kdykoli se něco zadrhne. A že takových chvil nebylo málo. Za „třešinku na dortu“ lze pak považovat situaci, kdy jeden z německých účastníků nestihne ve stanovené lhůtě podepsat finální verzi dohody o narovnání, takže je nutno dokument aktualizovat a opět nechat všemi signovat.
Spokojený klient
Když nakonec obdržíte potvrzení, že všechno zdárně dopadlo, všechny peněžní převody na úhradu vzniklé škody byly včas převedeny tam, kam měly být, vrátíte se s úlevou ke své standardní každodenní rutině řešení typizovaných událostí. Celý proces zabral rok a tři čtvrtě a jediný, kdo jej prožil bez bezesných nocí, byl pojištěný, jenž měl za to, že „od toho má pojišťovnu, aby jej vytáhla z průšvihu“. A tak by to ve svém výsledku mělo i být. Za CONTIN nám bylo ctí, že jsme dostali důvěru reprezentovat pojistitele v takto náročném jednání a přispěli k naplnění jeho poslání pomáhat klientům v těžkých a náročných situacích.
