Pokrok lidské civilizace se za posledních 200 let výrazně zrychlil. To mělo dopad na vše – od toho, jak stavíme domy a města, až po to, jak se navzájem ovlivňujeme, komunikujeme a žijeme náš každodenní život. Stále jsme však ohroženi nepředvídatelnými událostmi, ať už jsou způsobeny lidskou chybou, nebo přírodou.
Ničivé události jsou staré jako lidstvo samo, stejně jako naše potřeba bezpečí. Pojišťovnictví je tu proto, aby pomohlo překlenout propast mezi známými a neznámými riziky a poskytlo společnosti určitou míru komfortu, která jí umožní vyrovnat se s neočekávanými událostmi a pokračovat v pokroku navzdory těmto komplikacím. Technologický pokrok však zatím neumí zabránit katastrofám a pojištění je i nadále zásadní pro minimalizaci dopadu těchto událostí na domácnosti i firmy. Když si sjednáváme pojištění, kupujeme si příslib jistoty – ujištění, že pokud dojde k události a budou splněny určité náležitosti, pojišťovna nám vyplatí danou částku. Ve světě pojištění je škoda okamžikem pravdy. Jakákoli pojistná událost, bez ohledu na vznik nebo závažnost, může mít vážný dopad na životy lidí, podnikání firem i společnost obecně. Prvním cílem likvidace pojistných událostí je tak umožnit poškozeným, aby si po katastrofické události poskládali své životy zpět dohromady a eliminovali nebo alespoň zmírnili její finanční dopad a mohli se vrátit k normálnímu životu.
Komplexní úkol
Likvidace škod je složitá a na scéně hraje klíčovou roli řada aktérů – je to pojistitel, který riziko převzal, dále loss adjuster a často rovněž makléř, který je schopen podpořit klienta při nezbytné, ale ne vždy snadné výměně informací s pojišťovnou. Některé škodní události jsou mimořádně technicky složité, nicméně navzdory protichůdným očekáváním mají experti i makléři společný cíl – dosáhnout vypořádání přijatelného pro pojistitele i pojištěného, které respektuje podmínky smlouvy, již uzavřeli.
V tomto procesu by se pozornost neměla soustředit pouze na peněžní částku odškodnění jako takovou, ale i na detaily, které se skrývají za konečnou sumou. Týmová práce je nezbytnou součástí dosažení správného výsledku v tomto často bouřlivém procesu. I jednoduché, nepříliš rozsáhlé škody mohou být složité, protože okamžik, kdy dojde k nehodě, je pro zúčastněné vždy náročný. Ještě více to platí v případě velkých katastrof, které devastují území, vyhlazují obyvatelstvo, ničí životní prostředí nebo jednoduše zastaví svět a navždy ho změní. V tomto článku se zamyslíme nad některými klíčovými pojistnými událostmi v průběhu staletí, které se vzhledem ke své závažnosti, rysům a způsobeným škodám zapsaly do světových dějin i do dějin pojišťovnictví. Těžko na ně lze zapomenout – právě proto jsme je označili za ikonické.
Katastrofy, které se zapsaly do historie
Velký požár Londýna* – město lehlo popelem
2. září 1666 vypukl požár v pekárně Thomase Farrinera v Pudding Lane poblíž London Bridge. Služebné se na konci noci nepodařilo uhasit pece a žár, který v nich vznikl, způsobil, že jiskry zapálily dřevěný dům. Jakmile se oheň rozhořel, začal se rychle šířit, navíc ke vzniku této tragédie přispělo nezvykle horké léto. Více než tři sta domů se rychle zřítilo a silný vítr rozdmýchal plameny. Snahy dostat oheň pod kontrolu selhaly a lidé se snažili opustit obydlí na lodích po Temži. Město se ocitlo v chaosu a během dvou dnů byla polovina Londýna v plamenech. Ty zachvátily i katedrálu svatého Pavla, která se následně zřítila. Až 6. září byl požár zcela uhašen. Pouze pětina Londýna zůstala nepoškozena, zničeny byly téměř všechny městské stavby a více než 13 tisíc soukromých obydlí. Navzdory rozsáhlé devastaci bylo zaznamenáno pouze šest obětí na životech. Odhaduje se, že majetkové škody činily přibližně 5 až 7 milionů liber. V důsledku toho se v Londýně výrazně změnilo řízení požární ochrany. Byla založena první pojišťovna Fire Office, která pod jiným názvem existuje dodnes a během deseti let byl pojištěn každý desátý dům v Londýně.
Velké lisabonské zemětřesení* – svátek Všech svatých
Dne 1. listopadu 1755, na svátek Všech svatých, otřásla Lisabonem tři zemětřesení pravděpodobně až o síle 9,6 stupně Richterovy stupnice. Epicentrum se nacházelo v Atlantiku. Přestože otřesy trvaly asi deset minut, vyvolaly v Lisabonu vlnu tsunami o výšce přes šest metrů a ve španělském Cádizu dokonce vyšší než dvacet metrů. Katastrofa se přehnala přes celé město a strhla více než dvě třetiny jeho plochy. Následovaly požáry, které vzplály od svíček ponechaných v mnoha domech bez dozoru. Historici odhadují, že v Lisabonu tehdy žilo asi 200 tisíc lidí a 30 až 40 tisíc jich zahynulo, spolu s dalšími 10 tisíci v Maroku. Počet obětí na životech vzrostl v důsledku paniky, mnozí obyvatelé se tváří v tvář hroutícím se budovám snažili uniknout směrem k řece Tagus a nastupovali na lodě, které však záhy pohltila vlna tsunami. Velké lisabonské zemětřesení představuje významný milník ve vývoji vědy i řízení rizik. Přírodní katastrofy byly dříve považovány za skutky boží, kterým nebylo možné zabránit, ani jejich následky zmírnit, avšak zemětřesení podpořilo hledání pochopení základních příčin pomocí aplikace vědeckých metod. S tím, jak Evropa vstoupila do věku rozumu, spatřila světlo světa nová věda – seismologie. Lisabon byl za použití nových stavebních metod inovativně přestavěn, v centru vznikly široké ulice a třídy.
* Přestože tyto katastrofy znamenaly velké ztráty na životech a majetku, neměly dopad na pojišťovnictví, protože tehdy žádné pojištění neexistovalo.
HMS Lutine – neblaze proslulý vrak
Ztroskotání lodi HMS Lutine v roce 1799 je jednou z nejznámějších námořních katastrof všech dob. Toho dne se fregata HMS Lutine plavila pod anglickou vlajkou a převážela velké množství zlata a stříbra z Londýna do Hamburku. Dne 9. října 1799 loď i všichni členové posádky, až na jednoho, zmizeli během zuřící bouře kdesi u nizozemského pobřeží. Cenný náklad byl pojištěn u londýnské pojišťovny Lloyd's, v té době měl hodnotu asi 1,2 milionu liber, což je dnes cca 95 milionů eur. Lloyd's vyplatila pojistné plnění v plné výši pouhé dva týdny po ztroskotání. Postupně byly podniknuty četné pokusy o vyzvednutí lodního nákladu, v roce 1859 se podařilo získat alespoň lodní zvon. Ten je od té doby zavěšen v pojišťovně Lloyd's v Londýně. Dnes se na něj zvoní pouze při zvláště významných příležitostech, jako je například úmrtí člena královské rodiny.
Uhelný důl Centralia – dlouhotrvající požár vymazal město z mapy
Centralia v Pensylvánii byla kdysi rušným hornickým centrem, avšak skrytý požár v podzemí z něj udělal doutnající město duchů. V květnu 1962 navrhla městská rada vyčistit místní skládku. Ačkoli existují protichůdné teorie o tom, co bylo příčinou požáru, předpokládá se, že požár této skládky vyvolal mnohem větší důlní požár pod městem. Zanedlouho se rozšířil do důlních chodeb pod ulicemi města a doly byly uzavřeny kvůli obsahu nebezpečného oxidu uhelnatého. Bylo podniknuto několik neúspěšných pokusů o vyhloubení a uhašení požáru, s přibývajícími roky se však půda pod samotným městem stále více rozpalovala a na některých místech dosahovala více než 900 stupňů Fahrenheita (482,22 °C). Obyvatelé začali hlásit zdravotní problémy a domy se začaly naklánět. Americký kongres se nakonec rozhodl zaplatit obyvatelům za přestěhování. Po padesáti letech Centralia stále hoří jako jeden z 38 známých aktivních důlních požárů v Pensylvánii. Podle státního ministerstva ochrany životního prostředí by oheň mohl hořet ještě sto let, pokud by zůstal nekontrolovaný.
Bhópál – nejhorší průmyslová katastrofa
Bhópálská katastrofa začala únikem plynu v noci z 2. na 3. prosince 1984 v indickém městě Bhópál v chemické továrně patřící americké společnosti Union Carbide. Více než pět set tisíc lidí bylo vystaveno působení methylisokyanátu (MIC), kdy tento vysoce toxický plyn zasáhl několik měst v okolí továrny. Konečný počet obětí se odhaduje na 15 až 20 tisíc. Přibližně půl milionu přeživších trpělo zdravotními potížemi v důsledku vystavení toxickému plynu, na související stavy postupně zemřelo až 20 tisíc lidí, mnohým bylo přiznáno odškodnění ve výši několika set dolarů. Vlastník továrny zaplatil 470 milionů dolarů (929 milionů dolarů po úpravě o inflaci v roce 2017) na vyrovnání nároků, což je hodnota neúměrná rozsahu katastrofy. V červnu 2010 bylo v Bhópálu odsouzeno sedm bývalých zaměstnanců, včetně bývalého předsedy, na základě obvinění z usmrcení z nedbalosti a každý z nich byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody a pokutě dvou tisíc dolarů, což je maximální trest, který indické zákony povolují.
11. září – den, který změnil svět
Ráno 11. září 2001 se USA staly terčem útoku teroristické organizace Al-Káida. Devatenáct teroristů uneslo čtyři dopravní letadla. Dvě z nich se střetla s „Dvojčaty“, když v 8:03 ráno narazila do Jižní a v 8:46 do Severní věže. Třetí letadlo narazilo v 9:37 do Pentagonu. Čtvrté letadlo se, i přes odpor cestujících, zřítilo v 10:03 v Pensylvánii. Tyto útoky si vyžádaly téměř 3 000 obětí a více než 6 000 zraněných. Pojistitelé nesli nároky v řádu 40 miliard dolarů, zahrnující několik pojistných odvětví a druhů pojištění: hmotné škody, ztráty z podnikání, životní pojištění, pojištění odpovědnosti, odškodnění zaměstnanců, životní pojištění, letecké pojištění. Celkové náklady byly odhadnuty na 3 biliony dolarů. Tato událost měla zásadní dopad na způsob cestování i na svět pojištění. V důsledku útoků bylo nově definováno krytí teroristických činů a také limity částek, které pojistný trh poskytuje, a byly zavedeny limity, kterými se řídíme dodnes. Je důležité si uvědomit, že útoky byly definovány jako teroristické činy, nikoliv jako válečné. Před 11. zářím 2001 se většina pojistných smluv uzavřených na majetek vztahovala na terorismus, a to buď výslovným zahrnutím krytí do pojistné smlouvy, nebo tím, že jej neuváděla ve svém seznamu výluk. Na druhou stranu nebylo neobvyklé mít vysoké nebo dokonce neomezené částky krytí odpovědnosti. Po 11. září začali pojistitelé vyhodnocovat riziko terorismu a své vlastní možnosti, což přineslo do jejich nabídky závažná omezení. Některé země, znepokojené omezenou dostupností krytí teroristických činů po 11. září, vyvinuly legislativní systémy, které zavedly veřejné a veřejno-soukromé nástroje pro pojištění tohoto rizika.
Zemětřesení a tsunami – tragédie v Indickém oceánu
Dne 26. prosince 2004 došlo v Indickém oceánu k podmořskému zemětřesení s epicentrem u západního pobřeží indonéské Sumatry v hloubce 30 kilometrů. Mělo sílu 9,1 až 9,3 stupně na modifikované Mercalliho stupnici intenzity, což z něj činí jedno z největších zemětřesení, které kdy seismometr zaznamenal. Také mělo nejdelší dobu trvání, jaká kdy byla pozorována, a to mezi osmi a deseti minutami. Zemětřesení způsobilo jednu z nejsmrtelnějších vln tsunami. Nejvíce byla zasažena indonéská provincie Aceh, ale vlny zkázy zaplavily i Srí Lanku, Indii a Thajsko. Tsunami se poté přehnala přes Indický oceán a dosáhla břehů východní Afriky. Tato přírodní katastrofa si vyžádala nejméně 227 898 obětí a 1,5 milionu lidí přišlo o domov. Hospodářský dopad katastrofy byl sám o sobě zničující. Postižené země utrpěly velké ztráty v cestovním ruchu a rybolovu. Světové pojišťovnictví a zajišťovnictví vyplatilo přibližně 4 miliardy dolarů v důsledku pojistných událostí v několika odvětvích, zejména v oblasti majetku, ztrát v cestovním ruchu, životního a cestovního pojištění. Škody pro ekonomiky v regionu však byly exponenciální, protože propojištěnost v postižených oblastech byla v té době relativně nízká.
Katrina – nejničivější z hurikánů
Sezóna hurikánů v Atlantiku v roce 2005 byla nejkatastrofálnější v historii – 15 hurikánů způsobilo 3 913 úmrtí. Největší, nejsmrtonosnější a nejbrutálnější z nich byla Katrina. Ještě dnes ji pojišťovny a zajišťovny po celém světě uvádějí jako nejdražší přírodní katastrofu všech dob. Katrina byla tropická bouře, která začala koncem srpna 2005 v Mexickém zálivu, dosáhla intenzity kategorie 5, její vítr přesahoval rychlost 280 km/h a přinesla záplavy, které způsobily značné ztráty na životech i ničivé škody na jižním pobřeží USA. Katrina způsobila až 1,7 milionu pojistných událostí. Většina z nich, přibližně 1,2 milionu, se týkala majetku, lidé také nahlásili 346 200 poškozených vozidel. Ze strany firem šlo o 156 600 majetkových škod, což představovalo přibližně polovinu celkových nároků uplatněných u pojišťoven. Kromě toho pojišťovny vyplatily dalších 8 miliard dolarů na elektrárny v Mexickém zálivu. Dalších 16,3 miliardy dolarů uhradil Národní protipovodňový program Federální agentury pro řešení mimořádných událostí, který poskytuje krytí tam, kde není k dispozici ze soukromého sektoru.
Deepwater Horizon – rozsáhlá ekologická tragédie
Dne 20. dubna 2010 v Mexickém zálivu explodovala plovoucí vrtná plošina Deepwater Horizon a zachvátily ji plameny. Po výbuchu se plošina potopila a pracovníci na místě zahynuli. To, co se stalo poté, způsobilo jednu z největších ekologických katastrof v historii. Únik ropy zasáhl rybářská plavidla, pláže a pobřežní mokřady a ohrozil mnoho mořských živočichů, nemluvě o rybolovu a turistických aktivitách v okolí Mexického zálivu. Odhaduje se, že až do 15. července, kdy společnost BP vrt ucpala, unikalo denně 53 tisíc barelů ropy. Ropa kontaminovala přibližně 400 mil čtverečních oceánského dna a 2 100 mil pobřeží podél zálivu. Dopad a rozsah katastrofy daleko předčil únik ropy z tankeru Exxon Valdez v roce 1989. Společnost BP vyplatila více než 60 miliard dolarů na odškodném, škodách na přírodních zdrojích a nákladech na čištění a sanaci. Tato havárie znamenala přelomový okamžik a zahájila éru mnohamiliardových trestněprávních a občanskoprávních škod v důsledku trestných činů proti životnímu prostředí.
Eyjafjallajökull – popel a plyn na obloze
Slovo Eyjafjallajökull, které má většina lidí problém vyslovit, znamená něco jako „ostrovní sopečný ledovec“. Seismická aktivita započatá koncem roku 2009 dala průchod sopečné erupci, která začala 20. března 2010. Erupce přešla 14. dubna 2010 do druhé fáze, zastavila leteckou dopravu v Evropě a s dominovým efektem ovlivnila tisíce letů po celém světě. Zatímco část popela se snesla do neobydlených částí Islandu, velkou část odnesl vítr na západ a zatemnil kontinentální Evropu. Plyn a popel snižují viditelnost, a pokud proniknou do motorů letadel, mohou způsobit jejich zastavení. Řada evropských zemí proto zcela zastavila letecký provoz. Mezinárodní sdružení pro leteckou dopravu (IATA) odhadovalo ztráty způsobené tímto přerušením provozu v komerční letecké dopravě až na 148 milionů eur denně. K úplnému zastavení letecké dopravy nad většinou evropských zemí došlo mezi 14. a 23. dubnem. Během tohoto týdne bylo zrušeno více než 100 tisíc letů, což se dotklo sedmi milionů cestujících. Podle analýzy společnosti Oxford Economics způsobilo leteckým společnostem ztrátu příjmů v celkové výši 1,7 miliardy dolarů. Výpadek byl bezprecedentní a ovlivnil leteckou dopravu na celém světě vážněji než teroristické útoky z 11. září 2001 v USA. Škody způsobené erupcí sopky Eyjafjallajökull byly podle odhadů IATA značné a nepojištěné. U přerušení provozu se pojistné smlouvy v oblasti letectví obvykle stávají účinnými pouze tehdy, pokud jim předchází poškození pojištěného předmětu. V tomto případě tomu tak ale nebylo.
Článek byl pro redakční účely přeložen a zkrácen. Celé znění najdete v magazínu Fullcover: www.mdsgroup.com/en/fullcover
