Je zcela nepochybné, že likvidace pojistných událostí je velmi komplexní činnost, kladoucí na zpracovatele nároky v oborech technických, právních, zdravotnických i ekonomických. Zároveň vyžaduje znalost tzv. soft skills – tedy oblastí komunikace, koncepčního myšlení či schopnosti řešení konfliktů.

Z pohledu rozsahu problematiky se nemůžeme do detailů věnovat celému procesu likvidace strojních škod, v obecné rovině je však nutné zdůraznit zejména tři dílčí disciplíny:

  • Oceňování strojů a zařízení
  • Stanovování příčin poškození
  • Stanovování rozsahu poškození

Oceňování strojů a zařízení

„Nejohmatanější“ knihou v rukou cenového odhadce by měla být publikace doc. Ing. Alberta Bradáče, DrSc., a kol. s názvem Soudní inženýrství, vydaná (ta publikace) Akademickým nakladatelstvím CERM v roce 1997 a poté v mnoha doplněných vydáních. Mimo detailně rozpracované metodiky oceňování movitých i nemovitých věcí jsou zde uvedeny i téměř notoricky známé amortizační křivky, které provázejí likvidátora pojistných událostí doslova celý jeho profesní život. I přes jejich zdánlivou zastaralost jsou základní postupy popsané v této knize používány soudními znalci a odhadci dodnes a lze je s jistotou označit za přinejmenším osvědčené.

Ocenění stroje či zařízení pro potřeby likvidace škod lze rozdělit na dvě základní fáze:

  • Stanovení výchozí ceny (nové ceny)
  • Stanovení časové ceny

Stanovení výchozí ceny – nové ceny (NC)

Stanovení reálné nové ceny je základním východiskem pro posouzení vzniku možného podpojištění. Současný způsob tvorby nových cen ze strany prodejců a výrobců klade na znalce, odhadce či likvidátora pojistných událostí vysoké nároky. Různé druhy zákaznických slev téměř znemožňují dobrat se alespoň částečně prokazatelného výsledku. V tomto ohledu je třeba připustit, že téměř nikdy nedosáhneme přesného čísla a výsledkem (podobně jako u ceny obvyklé) bude ohraničený interval cen, jehož rozptyl se bude pohybovat minimálně v řádech jednotek procent. Zdroje cen a metodiku výpočtu NC doporučujeme ve zprávách důsledně uvádět pro případ pozdějších sporů. Z možných zdrojů NC uvádíme zejména internetové zdroje (prodejce, výrobce), tištěné ceníky a informace z telefonického dotazování. Speciálními metodami (spíše pomocnými) stanovení nové ceny jsou např. regresní metoda (zjednodušeně postup dle amortizační křivky opačným směrem), nákladová metoda apod.

Speciální pozornost je třeba věnovat stanovení nové ceny u starších strojů v případě, kdy se daný typ v době vzniku škody již nevyrábí. Zde je třeba vyselektovat ve spolupráci s výrobcem nejbližší v současnosti vyráběný typ a použít jeho NC upravenou o tzv. morální amortizaci, která představuje v penězích vyjádřenou korekci dosaženého technologického pokroku od ukončení výroby oceňované věci. Obecně lze tuto korekci vyčíslit jako cca 10 % z NC za 10 let stáří výrobku.

Stanovení časové ceny (ČC)

Úvodem je nutno předeslat, že zhusta používaný a ve všeobecných pojistných podmínkách různých pojistitelů často zmiňovaný pojem časová cena není v našem právním systému nikterak zakotven. Jde o pomocnou technickou veličinu a nelze ji zaměňovat s obvyklou cenou definovanou v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, a v zákoně č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.

Pro naše účely však budeme vycházet z definice časové ceny, definované jako náklad na znovupořízení stejné nebo obdobné věci, snížený o částku odpovídající stupni opotřebení posuzované věci.

Stupněm opotřebení věci je zde míněno zejména technické hledisko fyzického opotřebení vyjádřené amortizační křivkou, která zahrnuje parametry životnosti a technické hodnoty. Je pochopitelné, že výběr, popřípadě výpočet příslušné amortizační křivky je zcela zásadní pro stanovení relevantní hodnoty časové ceny.

Jako příklad můžeme uvést traktor použitý k zavážce agresivních chemických surovin, který bude mít úplně jinou amortizační křivku než zcela shodný typ traktoru využívaný k běžné zemědělské činnosti.

Zde považujeme za vhodné upozornit na vydání Znaleckého standardu č. I/2022 – Oceňování silničních a zvláštních vozidel (doc. Ing. Robert Kledus, Ph.D., a kol., CERM, Brno, 2021), kde je podstatným způsobem zpřesněna metodika oceňování pojízdných pracovních a zemědělských strojů.

Stanovování příčin poškození

Stanovení příčiny poškození je klíčové pro zjištění, zda nastala, či nenastala pojistná událost. U allriskového typu pojištění i pojištění s vyjmenovanými pojistnými nebezpečími jde o rozhodující moment při posouzení škodního případu. Zásadní roli přitom hraje kvalita prvotních likvidačních úkonů, jako jsou zjištění škodního děje, prohlídka, fotodokumentace a výběr dokladů potřebných k likvidaci škodní události. Nebude příliš účelné předkládat odborné veřejnosti komplexní metodiku určování příčin poškození, ovšem rádi bychom zdůraznili oblast, kde lze dosáhnout významného zlepšení, a tou jsou tzv. olejové škody.

Olejovými škodami rozumíme v interním pojišťovacím slangu škody, při nichž může mít podstatný vliv na chod a případné poškození stroje kvalita mazání. Jde zejména o škody na spalovacích motorech, převodovkách a hydraulických systémech. Tyto škody se pohybují v řádech stovek tisíců až milionů korun, nejde tedy o vyloženě velká rizika, nicméně jejich četnost jim přidává na významu.

Dva stěžejní aspekty

Při prohlídkách mobilním technikem jsou stroje či jejich části často v takovém stupni destrukce, že je určení prvotní příčiny nemožné nebo by byla cena analýzy proti nejistému výsledku neúměrně vysoká. Zde důrazně doporučujeme vyžádání výpisu chybových hlášení z diagnostiky daného stroje (u 90 % moderních strojů je tento úkon možný), odběr vzorku oleje a provedení podrobné tribotechnické analýzy (rozbor oleje). Je až zarážející, jak málo se těchto dvou způsobů stanovení příčin závady využívá v praxi, kdy za určující dokument je považováno tzv. servisní vyjádření nebo servisní zpráva. Zde je nutno poznamenat, že příčina poškození v servisní zprávě se nápadně často shoduje s definicí pojištěného rizika v konkrétní pojistné smlouvě.

Co nám může diagnostika či tribotechnická analýza o poškození říci?

Výpis z diagnostiky – záznam chybových hlášení by měl obsahovat:

  • identifikaci stroje (VIN či jiný identifikátor)
  • časové vymezení poruchy (čas vzniku)
  • identifikaci poruchy (typ a lokalizaci poruchy)
  • parametry poruchy (četnost výskytu, dobu trvání, stav po poruše či technické parametry, jako jsou teplota, tlak v systému apod.)
  • další údaje

Tribotechnická analýza (předpokládá protokolární odběr vzorku oleje):

  • typ oleje (vyhovuje, či nevyhovuje předpisu výrobce)
  • mazací vlastnosti oleje (schopnost oleje vytvořit mazací film, stupeň opotřebení oleje)
  • obsah vody (kontaminace chladicí směsí, kontaminace z vnějšího prostředí)
  • obsah paliva (netěsnosti skupiny pístů a válců)
  • obsah cizorodých materiálů (kovové piliny a špony signalizující nadměrné opotřebení)
  • obsah cizorodých chemikálií (přítomnost nežádoucích látek – síra, křemík apod.)

Cenová relace pořízení tribotechnické analýzy bývá v řádech stokorun, což je v rámci nákladů na likvidaci a pojistné plnění zanedbatelná položka.

Stanovování rozsahu poškození

Stanovení rozsahu či stupně poškození je u specializovaných strojů velmi obtížné a staví mnohdy likvidátora do pozice „slabší strany“, jelikož z principu své univerzality nemůže likvidátor dosahovat takového stupně odbornosti jako specializovaný servis. V každém případě musí v první fázi dojít k posouzení rentability opravy. Následně je potřeba posoudit jednotlivé položky z hlediska sjednaných výluk a v závěru přistoupit ke kontrole položek dle souvislosti s danou škodní událostí. U vícepoložkových oprav je vhodné stanovit si přiměřený, např. cenový filtr, provést soupis nejasných položek a předložit je k vyjádření opravci. Tento postup, jakkoli se může zdát banální, dokáže při opakované aplikaci vyselektovat překvapivé množství nesouvisejících, duplicitních či omylem vyfakturovaných náhradních dílů.

Profesní nadhled

Analýzy, rozbory a podrobné prověřování parametrů jednotlivých likvidačních případů jsou pro každého pracovníka likvidace denním chlebem. Při nich je nutno brát na zřetel možnost vlivu tzv. provozní slepoty, kdy se konkrétní pracovník natolik ponoří do rutinních postupů a detailních procesů, že přestane brát v úvahu celek. Vytvoření si odstupu a nadhledu je v mnoha případech stejně důležité jako užití sofistikovaných analytických nástrojů. Odvaha k užití „zdravého selského rozumu“ by měla být přítomna při každodenní pracovní činnosti – a u likvidace pojistných událostí to platí dvojnásob.

EXPERTÍZA V PRAXI
Stavíme na standardech, které nepřipouštějí kompromisy v kvalitě ani objektivitě. Využijte naši expertní podporu pro řešení vaší situace. Jsme vám k dispozici.
Napište nám