Budou nás zajímat zejména tzv. alternativní zdroje energie, které jsou v současné době, s ohledem na rostoucí ceny a komplikovanou dostupnost tradičních paliv, na vzestupu. Zaměříme se jak na různé zdroje výroby elektrické energie, tak i na faktory stěžejní pro stanovení rozsahu vzniklé škody.
V rámci přerušení provozu a následné ztráty z výroby elektrické energie rozpoznáváme několik alternativních zdrojů. Jedná se např. o fotovoltaické (sluneční) elektrárny, vodní elektrárny, větrné elektrárny, bioplynové stanice a další. Podívejme se tedy na přerušení provozu u těch nejběžnějších.
Slunce
Častou škodou vzniklou přerušením provozu je poškození fotovoltaických elektráren, kdy dojde k poškození například nějakou živelní událostí (vichřice, krupobití, přímý úder blesku apod.). Poškozena bývá kabeláž, panely či střídače. Posledně jmenované patří k častým příčinám vzniku škod. Střídač je v daném případě zodpovědný za změnu stejnosměrného proudu, který je generován na fotovoltaických panelech, na střídavý proud dodávaný do sítě.
Na rozsah škody má pak nejzásadnější vliv hodnota osvitu. Některé z fotovoltaických elektráren (FVE) disponují měřidly, které hodnotu osvitu panelů monitorují. Díky hodnotě osvitu jsme tedy téměř s určitostí schopni stanovit předpoklad výroby elektrické energie, která v důsledku přerušení provozu nenastala. Hodnota osvícení panelů je závislá na jejich ploše a sklonu těchto panelů. Pokud však nejsou k dispozici data o hodnotě osvitu, je potřeba vycházet z jiných dostupných informací, například dat o délce slunečního svitu na nejbližší měřicí stanici v okolí zasažené FVE či z výroby nejbližší FVE v okolí, pokud data o své výrobě tento provozovatel poskytne. Samozřejmě v daném případě se nejedná o stoprocentně spolehlivá data, neboť nad nejbližší FVE může svítit v daný den slunce a v ten samý den může být nad zasaženou FVE ve stejném čase zvýšená oblačnost. Pro stanovení predikce je však nutné porovnávat data v delším časovém sledu před vznikem škody a určit závislost těchto dat. Pokud závislost dosahuje hodnoty nad 90 %, lze říci, že se jedná o silnou závislost výroby a můžeme tedy předpokládat stejný vývoj jako doposud. Nesmíme také zapomenout na případné započítání koeficientu na základě zveřejněných kapacit výroby obou porovnávaných FVE.
Stejný postup závislý na korelaci lze zvolit také v případě dat o délce slunečního svitu v nejbližších měřicích stanicích, avšak zde je nutné následně stanovit určité rozmezí, ve kterém se výroba v závislosti na délce slunečního svitu pohybuje. Velký vliv zde má také sezónnost. Výroba elektrické energie na FVE je samozřejmě nejvyšší v letních měsících, kdy slunečnost bývá z celého roku největší, tzn. že největší rozsah škod nastává v letních měsících. Oproti tomu nejnižší výroba je naopak v zimě, kdy je slunečního svitu poskrovnu a víc se vyskytují přeháňky, ať už dešťové, či sněhové.
Voda
Dalším zdrojem výroby elektrické energie jsou vodní elektrárny, u nichž dochází k výrobě elektrické energie za pomoci vodní masy, která roztáčí lopatky turbíny. Výroba elektrické energie na vodní elektrárně je závislá zejména na dvou významných faktorech – hltnosti turbíny a průtoku vodní masy. Pokud elektrárna není schopna monitorovat denní průtok vodní masy, přistoupí se následně k prognóze výroby na základě denních dat na nejbližší měřicí stanici ležící na stejném toku jako poškozená elektrárna. Tím lze získat nejspolehlivější předpoklad ztráty na výrobě elektrické energie.
Z hlediska likvidace škody je však nutné dbát i na to, zda nedochází k určitým odchylkám ve výrobě elektrické energie, pokud je maximálně naplněna hltnost turbíny a průtok má tedy větší hodnoty.
Zde může následně kolísat výroba. A i v tomto případě se opět projevuje sezónnost. Výroba elektrické energie na tomto zdroji je nejvyšší zejména v zimních měsících, naproti tomu v letních měsících, kdy se častěji vyskytují období sucha a vodní toky neproudí takovou rychlostí, je výroba elektřiny značně nižší.
Vítr
Možným zdrojem výroby elektrické energie jsou i větrné elektrárny. U nich je výroba závislá zejména na rychlosti proudícího vzduchu. V případě stanovení ztráty výroby elektrické energie jsou stěžejní hodnoty z anemometru měřícího rychlost větru přímo na věžích větrné elektrárny. I zde je opět využito závislosti výroby na rychlosti proudícího větru. Čím vyšší je rychlost větru, tím víc roste výroba elektrické energie. Nevýhodou u tohoto zdroje energie je však to, že jakmile dojde k dosažení maximálních otáček, na kterou jsou dané věže konstruovány, hrozí jejich destrukce. Součástí technologie věží by tedy měly být i funkční ochrany, které se v těchto případech aktivují a tím jejich destrukci zabrání. Rozšířenost tohoto výrobního zdroje na našem území však není příliš rozsáhlá. Velkou roli samozřejmě hraje fakt, že u nás nejsou tak dokonalé povětrnostní podmínky pro výrobu elektrické energie na tomto zdroji, a tudíž nemá takový význam jako ostatní zmíněné v tomto článku.
Bioplyn
Posledním nejběžnějším přerušením provozu subjektu na výrobu elektrické energie jsou bioplynové stanice. Využívají vznikajícího bioplynu ve fermentoru, který je následně dodáván do kogenerační jednotky. Pro výrobu bioplynu se zpracovávají živočišné zbytky a plodiny, jako kejda, kukuřičná siláž, senáž a další. Při výrobě elektrické energie na bioplynové stanici však také vzniká tepelná energie, která bývá většinou využita po vlastní účely vytápění. Většina bioplynových stanic se totiž nachází zpravidla na okraji vesnic, a tudíž by dodávka tepelné energie do CZT (centrální zásobování teplem) nebyla efektivní vzhledem k tepelným ztrátám na trase. Tento zdroj je oproti předešlým zmíněným variantám nejstálejší. Výroba elektrické energie je téměř po celou dobu roku konstantní vyjma plánovaných odstávek a nenadálých škodních událostí. Zde se tedy vychází z dat o naplnění kapacity výroby a počtu provozních hodin zdroje. V případě škody na kogenerační jednotce nelze zastavit spotřebu vstupních surovin do fermentoru úplně. Je to z toho důvodu, že bioplyn vzniká biologickým procesem, takže pokud by nebylo minimálně předepsané množství živočišných zbytků a plodin dodáváno i v době přerušení provozu do fermentoru, zastavila by se kompletně výroba bioplynu a při opětovném spuštění poškozené technologie by nedošlo k okamžitému zprovoznění přerušeného provozu. V daném případě však hraje také roli informace, zda zasažený subjekt disponuje zásobníky plynu či jejich volnou kapacitou pro ukládání vzniklého bioplynu, nebo zda je vzniklý bioplyn během doby přerušení provozu spalován na hořácích.
Další aspekty
Závěrem lze říci, že jelikož všechny z výše uvedených zdrojů spadají do tzv. obnovitelných zdrojů energie, přicházejí podniky v případě jejich ztráty na výrobě elektrické energie vyjma tržeb od odběratelů elektrické energie také o podporu formou tzv. zeleného bonusu, která je vyplacena operátorem trhu.
